MyPages.cz

Pokud chcete oživit svůj sexuální život anebo hledáte pouze vhodný dárek pro svou přítelkyni či přítele, pak navštivte sexshop Růžový slon. V sexshopu je zboží rozděleno hned do několika kategorií, a to zejména pro přehlednost a snadné vyhledávání. Výhodou je, že je v sexshopu rozdělení pro muže a pro ženy, díky čemuž můžete přímo zavítat tam, kam vás to nejvíce láká. Sexshop má kamennou prodejnu v Havířově a otevřeno je také o víkendu a o svátcích, což je velkou výhodou. Vyhlédněte si zboží, které by se vám hodilo, a dojděte si jej vyzvednout do Havířova.

Pro muže jsou k dispozici kroužky či návleky, také sexshop nabízí zboží vhodné na erekci. Pro muže jsou připraveny gumové panny, vagíny či masturbátory. Pokud si potrpíte na erotickém prádle, pak nepřijdete zkrátka. Muži mají jednoduše z čeho vybírat. Také ženy nejsou nijak omezovány. Ty mají k dispozici vibrátory, erotické prádlo či vibrační vajíčka. V nabídce sexshopu jsou také Venušiny kuličky či klitoris. Pokud jako pár hledáte vhodné sexuální pomůcky a hračky, pak pro vás čeká kategorie zvaná „Pro páry“.

Sexshop Růžový slon nabízí jedinečné lubrikační gely za skvělé ceny. V sexshopu jsou ceny skutečně příznivé a cílem je spokojenost všech zákazníků. Ve výběru nejste nijak omezeni, kupte si zboží, které se vám bude líbit. V sexshopu je zboží vhodné jako dárky. Sexshop působí na trhu již devět let a za dobu svého působení si vybudoval celou řadu spokojených klientů.

Písečný Egypt je zcela jistě jednou z nejnavštěvovanějších zemí Afriky. Ležící konkrétně v severní Africe zabírá rozlohu 1 001 739 km². Hlavním městem je Káhira, součást aglomerace Velká Káhira, jež se rozprostírá na pravém břehu Nilu – jediné řeky Egypta. Egypťané, kterých je asi 82 milionů, jsou z drtivé většiny muslimové.

Známý je Egypt především svou historií a jejích odkazů – pyramid. Existují již od roku 3150 př. n. l., kdy egyptský faraon Menes sjednotil Horní a Dolní Egypt, a sloužily jako hrobky pro faraony. Jelikož byly jejich ostatky do pyramid ukládány s nemalým bohatstvím, stávaly se terčem nájezdů zlodějů. Velkým překvapením se pro soudobé vědce stalo objevení hrobky panovníka Tutanchamona, jejíž inventář byl z velké části zachován. Součástí komplexu pyramid je i Velká Sfinga v Gíze.

Chystáte-li se na cestu do Egypta, připravte se na tamější klima, které je extrémně suché a velmi teplé, zvlášť v letních měsících, kdy se teploty neustále drží nad 30 stupni Celsia.

Svou kulturou je Japonsko, přeneseně nazývané jako Země vycházejícího slunce, takovým malým kulturním zázrakem pro evropské a americké turisty. Gejši (dámské společnice) procházející se Tokiem – hlavním městem – uhranou pohled nejedno muže, zatímco ženy uchvátí krása krásných, rozkvetlých sakur (japonských třešní). Ve volných chvilkách Japonci šahají po manze, typickém japonském komiksu, který se jako velká část tamějšího textu čte zprava doleva.

Stát o velikosti 377 835 km², označovaný za asijskou ekonomickou velmoc, obývá necelých 130 milionů obyvatel, z čehož v 94 % se jedná o Japonce. Japonsko je uspořádáno do konstituční monarchie, které vládne císař. Jeho moc je však maximálně omezena pouze na formální záležitosti, zatímco faktickou moc drží premiér.

Japonsko se rozprostírá na 4 ostrovech nacházejících se ve vzájemné blízkosti. Jsou jimi: Hokkaidó, Honšú, Šikoku a Kjúšú. Největší – Honšů – se rozkládá na 230 000 km², a zabírá tak trojnásobnou rozlohu České republiky.

Braniborská brána je jedním z největších symbolů Berlína, konkrétně vzpomínkou jednak na rozdělení Berlína a jednak na jeho sjednocení. V době Berlínské zdi byla totiž v nepřístupném předělu mezi dvěma částmi Berlína.

Brána byla postavena v roce 1734, za kompletní se však dá považovat až od roku 1791. Původně sloužila pro platbu mýtného – museli jí projít všichni, kteří chtěli do města. Na výšku měří brána 26 metrů, zatímco do šířky zabírá 65,5 metrů. Brána sestává z patnáctimetrových pískovcových sloupů navržených v jónsko-dórském stylu.

V minulosti byla využita k mnoha politickým událostem. Například NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana) u brány oslavila převzetí moci v Německu. Po poškozeních, která brána utrpěla mimo jiného i během napoleonských válek, kdy byla na čas (1806–1814) z města odvezena Napoleonem do Paříže, byla v období 2000–2002 kompletně zrekonstruována.

Tádž Mahal, známější pod jeho anglickým názvem Taj Mahal, se stal symbolem a důkazem nehynoucí lásky. Třebaže stavba působí velmi pozitivně, jedná se o náhrobek vybudovaný s odkazem na zesnulou manželku Arjumand Ban muslimského panovníka Shahjahana, jež zemřela po sedmnácti letech manželství při porodu čtrnáctého potomka v roce 1629. Shahjahan se zapřísáhl, že pro svou milovanou ženu vybuduje ve světě něco nevídaného. To se mu po dvaadvaceti letech úmorného snažení 20 000 dělníků povedlo – vznikl Tádž Mahal.

Památka sestává ze čtyř částí – brány, zahrady, mauzolea a hrobky – a stojí v Ágře v Indii, kam ji každoročně přijedou obdivovat desetitisíce návštěvníků. K její výstavbě byl použit jen ten nejlepší mramor, prokládaný drahokamy a polodrahokamy a místy i vzácným černým mramorem. Vhodně vybrané místo dodává Tádž Mahalu kouzelný nádech, zatímco budova střídavě mění svůj odstín v závislosti na právě dopadajícím světle.

Prvenství Kuby nepatří většinou k těm, jimiž by se chtěla chlubit. Kuba je totiž druhým nejchudším státem Latinské Ameriky (po Haiti). Jedná se navíc o jednu z posledních zemí ve světě, kde absolutisticky vládne jediná úředně povolená politická strana. To především po pádu komunismu ve světě dostalo Kubu do hlubokých finančních potíží, ze kterých se dostává dodnes.

Hlavním městem tohoto karibského ostrova o rozloze 109 886 km² je Havana. V té z celku 12 milionů lidí žije asi pětina. Na Kubě žijí převážně Kubánci, již hovoří španělsky. Zatímco běloši převažují (66 %), existuje na Kubě i velká část mulatů (25 %).

Vedle těžby a zpracovávání pro Kubu důležitého kovu niklu, žijí Kubánci převážně z cestovního ruchu. Kuba je vyhledávanou turistickou destinací pro americké a evropské turisty. Kubánci si však mnoho peněz nevydělají – průměrný plat se pohybuje okolo 15 eur, zatímco nejnižší mzda je stanovena na 10 eur.

Mnoho navrátivších se turistů z Paříže si domů přivážejí téměř identickou fotografii, jak stojí u Eiifelovy věže, symbolu Paříže. Současné popularitě věže by se divil nejeden žijící člověk na přelomu 19. a 20. století, kdy byla stavba hanlivě označována za trn v oku Paříže. V roce 1889 byla vybudována pouze k příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce, a navíc měla existovat pouze 20 let. Jelikož byla však osazena radiovým a televizním vysílačem, stala se nepostradatelnou. Pařížané si na věž postupně zvykli a dnes jsou na ni konečně patřičně hrdí.

Postavena celá z oceli je Eiffelova věž vysoká 300,65 metru (bez vysílačů). Jméno získala po svém staviteli Gustavu Eiffelovi, kterému se další pocty dostalo, když v roce 1923 byla jeho busta umístěna pod věž. V jednotlivých patrech návštěvník nalezne poštu, kino, směnárnu, kavárnu a v neposlední řadě krásný výhled na Paříž. Jestli však nehodláte vyjet si do Paříže, zavítejte na Petřínskou rozhlednu v Praze. Ta je totiž Eiffelovou věží inspirována.

Nedílnou součástí návštěvy egyptských pyramid je zcela jistě i pohled na Velkou Sfingu. Zvláštní socha, sestávající z lidské hlavy a zvířecího těla, se nachází v Gíze (součást aglomerace Velká Káhira). Historici se domnívají, že socha byla postavena okolo 3. tisíciletí př. n. l. starými Egypťany; historické záznamy se (jestli nějaké kdy existovaly) se nedochovaly.

S rozměry 73 metru na délku a 20 metru na výšku (v nejvyšším bodě) představuje Velká Sfinga skutečně monumentální stavu, jež na člověka udělá patřičný dojem.  O významu sochy se vedou vášnivé debaty – nejracionálnější názor hovoří o nahánění strachu případným útočníkům a nadpřirozené ochraně zesnulých uložených v pyramidách.

Legendami je obestřena i chybějící část obličeje Sfingy – nos. Dřívější teorie tvrdící, že nos byl ustřelen Napoleonem při válečném tažení do Egypta, se ukázala býti nepravdivou. Nos totiž pravděpodobně měl být zničen již v roce 1378 jedním egyptským fanatikem.

Velká čínská zeď (Čchang-čcheng, TZ: 長城; ZZ: 长城, pinyin: Chángchéng; doslova „Dlouhá zeď“) je starý systém opevnění táhnoucí se napříč severní Čínou. Dnešní podoba zdi byla vybudována za dynastie Ming v době od konce 14. do začátku 17. století. Jejím účelem bylo chránit Čínu před mongolskými nájezdy. Podobná opevnění proti vpádům kočovných kmenů byla však budována již v dávnějších dobách.

Zeď se táhne v ohromující délce cca 6000 km, východní počátek má v Šan-chaj-kuan (山海关, Shanhaiguan) při mořském zálivu Po-chaj (Bohai) v provincii Che-pej (Hebei) na hranicích vlastní Číny a Mandžuska a končí daleko na západě u Ťia-jü-kuan (嘉峪关, Jiayuguan) v provincii Kan-su na pokraji pouště Gobi, v místech, kudy přes roztroušené oázy kdysi pokračovala západním směrem Hedvábná stezka. Nutno zdůraznit, že zeď v některých úsecích probíhá v několika liniích a vytváří odbočky (započteno do celkové délky), na jiných místech je naopak přerušena. V roce 2009 čínské úřady ohlásily, že byly nalezeny dosud neznámé zbytky čínské zdi. Celková délka zdi dnes tedy činí 8851 km.

Název

Číňané zeď nazývají Wan-li čchang-čcheng (ZZ: 万里长城, pinyin: Wànlĭ Chángchéng), což znamená doslova „Zeď dlouhá deset tisíc mil“. Protože výraz „deset tisíc“ je pro ně tradičně synonymem nezměrného množství, nabízí se výstižnější překlad „Nekonečně dlouhá zeď.“

Dějiny

První Velká zeď byla postavena za vlády Prvního císaře (Čchin Š’-chuang-ti), zakladatele epizodické dynastie Čchin (Qin). Na stavbu byly nasazeny statisíce lidí, především zajatců a trestanců. Nejednalo se o budování z ničeho, ale spíše o propojení již existujících úseků opevnění postavených za časů Období Válčících států v 5. – 3. století př. n. l. Probíhala daleko severněji než zeď dnešní a dochovaly se z ní jen nepatrné zbytky. I následující dynastie budovaly ve větší či menší míře obranné zdi na severním pomezí. Dnešní podobu získala zeď za dynastie Ming, kdy byla přebudována do velkorysých rozměrů za použití trvanlivých materiálů (kámen, pálené cihly). Zeď pochopitelně neměla za úkol odrazit masívní útok nepřátelského vojska, které by hradby dokázalo zlézt, ale měla znesnadnit polokočovným kmenům podnikání loupeživých nájezdů do nitra impéria.

Hlavní období budování Velkých zdí

za dynastie Čchin (Qin) (kolem roku 210 př. n. l.)

za dynastie Chan (Han) v 1. století př. n. l.

v období Pěti dynastiií a Deseti království (1138 – 1198)

za dynastie Ming (1473-1620)

Indie, oficiálním názvem Indická republika (anglicky Republic of India; hindsky भारत गणराज्य, Bhárat ganarádžja), je sedmá největší a s více než miliardou obyvatel druhá nejlidnatější země na světě, rozkládající se na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Z politického hlediska jde o svazový stát (federaci) s demokratickým, parlamentním zřízením (někdy je označována jako „největší demokracie světa“). Je členem Commonwealthu, má jaderné zbraně a disponuje vlastním kosmickým programem; její ekonomika vykazuje po Číně největší růst na světě. Je považována za regionální mocnost a jednu z potencionálních supervelmocí[1][2].

Na východě Indie hraničí s Bangladéšem (4053 km) a Barmou (1463 km). Na severu a severovýchodě hraničí s Čínou (3380 km), Bhutánem (605 km) a Nepálem (1690 km). Na severozápadě sousedí s Pákistánem (2912 km). Na jihovýchodě za průlivem Palk Strait leží 65 km jižně od indických břehů ostrovní stát Šrí Lanka. Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu omývá indické břehy Indický oceán.

Historie

Související informace lze nalézt také v článku Dějiny Indie.

Nejstarší známky lidské kultury v Indii sahají do 3. tisíciletí př. n. l. Od poloviny 2. tisíciletí př. n. l. byla Indie obydlena indoevropským obyvatelstvem. Do této doby se taktéž datuje první sociální rozdělení do kast. Od 5. století př. n. l. se v zemi šířil buddhismus, který byl vytlačen hinduismem až ve středověku za vlády severoindické dynastie Guptovců. Od 16. století se od západu prosazoval islám, který byl politicky reprezentován mughalskou říší.

Již od konce 15. století se na indickém pobřeží zakládaly první evropské obchodní osady a posléze kolonie. V 16. století vznikla britská Východoindická společnost, která započala se systematickou kolonizací celého Indického subkontinentu. Vyvrcholením tohoto procesu byl vznik Britské Indie v 19. století. Proti koloniální nadvládě Británie se v 20. století zvedl lidový odpor, jehož nenásilnou podobu symbolizoval Móhandás Gándhí.

V roce 1947 byla Britská Indie rozdělena na Západní Pákistán a Východní Pákistán (dnešní Bangladéš) a Indii. Ústavou z roku 1950 je samostatná Indie demokratickou republikou. Problémem mezi Pákistánem a Indií byla po celou 2. polovinu 20. století oblast Kašmíru, na který si dělaly nárok obě země. Dodnes je Kašmír politicky rozdělen. ..